Téma: Fejetony Tomáše Poláka
Na tomto místě naši čtenáři každou neděli nacházeli fejetony Tomáše Poláka. Vtipné příběhy doprovázené originálními kresbami po více než čtyřech letech na portále i60 končí. Jejich autor, Tomáš Polák, náhle zemřel. Bylo mu 75 let.
Jan Raška
„Zvířata to stejně mají na světě lepší než lidi,“ filozofuje Vilda nad skvělým ryzlinkem, který přivezl Lubošovi synovec z Moravy. „Proč já jsem se nenarodil třeba jako támhleta ryba,“ ukazuje na Lubošovo akvárium. „Co jí chybí?“
Milda s Ančou si pořídili velkostatek. Teda on to není velkostatek, spíš jen taková plantážička. Co plantážička, ve skutečnosti je to plácek dvacet krát patnáct v zahrádkářské kolonii. Ale pro ně je to velkostatek a jsou tím úplně posedlí.
Z oken mateřské školky zní perličky dětských sopránků s doprovodem klavíru paní učitelky. Je to fajn, dokonce se na moment zastavím, abych si užil něžnou vehemenci, s níž mrňousci pějí o Nanynce, co šla do zelí.
Máme mimořádnou schůzi. Telefonicky ji svolal Pepa, že prej potřebuje poradit v zapeklité záležitosti a že to velmi spěchá. Oč jde se prej dozvíme na místě. Než zavěsil jen smutně naznačil: „Zařehtal na mě ouřední šiml a já to nezvládám.“
Zeptejte se lidí, co by nejradši udělali, kdyby měli dost peněz, a určitě vám většina z nich řekne, že by hlavně chtěli cestovat. Po krásných, tajemných a zajímavých místech světa. No, proč ne, poznávání jak to chodí v cizích krajích je bezesporu činností ušlechtilou.
František je kantor v důchodu. Celý život učil češtinu a dějepis na druhém stupni základky a ještě dnes si ho občas škola povolá na výpomoc. Má v zásobě nespočet srandovních žákovsko-učitelských historek a umí je skvěle vyprávět. Milujeme to.
Lidstvo je rozděleno do spousty názorově znepřátelených táborů. Tak tomu vždy bylo, je a bude. Každého z nás prostě životní zkušenosti, životní praxe či třeba nějaká ojedinělá událost dovedou pod ideovou vlajku, které je pak celoživotně věrný.
Luboš září širokým úsměvem: „Dámy a pánové, svět je krásné místo k životu. Nechť ptáčci pějí kantilény a květiny voní. Nechť andělé hrají na loutny, vlahý větřík se mazlí s vlnkami vod, objímá koruny stromů a něžně čechrá podušky strání. Já mám totiž SOS!“
Musím upřímně přiznat, že velmi obdivuji všechny ty hvězdy šoubyznysu, herečky, zpěváky, baviče, modelky, moderátory a podobně. Pro mě jsou to prostě úžasní frajeři a frajerky – uvědomte si, co všechno pro nás obyčejné lidi dělají.
