Jindřich Berka
Povolání: Vrchní rada, inspektor a auditor systému bezpečnosti a kvality potravin v orgánu státního dozoru na penzi.
Myslím tím tu „zakázanou“, tu nevítanou. Je to potvora, která někdy koroduje vztahy. To pevné jako kyselina rozleptá. Spouští laviny, které náš spokojený vztah zadusí. Mění dlouholetou spokojenost. Časem vyprchá jako těkavá kapalina, ale co potom?
Jindřich Berka
Bolí mě nohy, bolí mě ruce. Ozvalo se stáří. Už jsem tady. Dobrý den. Co je na bolest dobré? Nejjednodušší je přece pilulka proti bolesti. Zapiji ji a je mi dobře. K čemu to vede? K závislosti.
Podle Nařízení (ES) č.178/2002 každá potravina, přídatná látka, potravinový doplněk uváděný na trh musí být bezpečný. Takže slogany jako „bez éček“ je pouze reklama nebo mýtus, nikoliv seriózní informace pro spotřebitele.
Je konec čtyřicátých let minulého století. Mladý hezký muž se ohání v otcově kolářské dílně. Tovaryši a učedníci mají již volno a on tady musí ještě dřít. Na koho? Na otce živnostníka.
Nedávno jsem vytáčel maminku své snachy. Slavila sedmdesátku. Ženy chtěly tancovat, ale většina chlapů koukala do půllitrů. Nic nového. Po levé straně přes jednu ženu seděla její sestra. Ještě je přitažlivá. Má 67 let jako má sestra.
Čtu na sociálních sítích, jak jsou někteří lidé ze života unavení, nešťastní, trpí úzkostí, depresí. Neví, co se životem? Jakoby jim překážel. Potřebují prý pomoc psychologa, psychiatra nebo terapeuta.
Neplatí to pro každého. Existují výjimky, že v tomto požehnaném věku chlapi ještě naplno sportují, na pár hodin pracují. O svou ženu pečují. Právě jednoho takového máme mezi sebou.
