"Tradice 1894" není jen pouhým názvem, je výrazem úcty k tradici předků
Téměř každý den navštívíme nějaký z obchodů, obchůdků, nebo zavítáme do supermarketů na potřebný nákup. Ne, že by nakupování bylo mým koníčkem, zvláště pak nakupování v supermarketu, které mi připadá dosti neosobní, i když musím přiznat, že někteří prodavači se snaží. Je to jen v lidech. Ale musím dodat, že pro potraviny většinou chodím jen tam. Nákup s mým dlouhým seznamem a za pomoci manžela zvládnu lehce a často i brzy. Ne tak ve čtvrtek, v den slevových akcí, kdy to je hra o nervy, proto čtvrtky vynechávám. Pokud si někdo vzpomene předělat celý market, bývá nákup ve stylu „našli moji rádcové, našli? Nenašli!“ Je to strategie obchodu, protože často koupím i to, co momentálně nepotřebuji, a jistě nejsem sama. Jen maso a uzeniny kupuji u ověřeného řezníka, i když je dražší, ale připadá mi tento nákup výhodný hlavně v čerstvosti. Pokud jdu třeba pro nějaký dárek, či mě zaujme nějaká maličkost do interiéru, však víte, člověk si někdy má přeci udělat radost, tak ráda navštěvuji malé obchůdky. Zvláště pak jeden, který je v Kouřimské ulici v Kolíně.
Jeho majitelé jsou manželé a jejich původním povoláním je porodní asistentka a učitel. Objekt v restituci získala maminka majitele. Ta byla vychována v obchodním duchu rodiny, příjemná, malá blondýnka, ochotná s vámi projít celý obchod, i když si třeba nevyberete. Dobře si na ni vzpomínám. Bohužel, zákeřná nemoc udeřila a ona vcelku brzy opustila tento svět. K mému štěstí mohu říci, že jsem osobně znala i pana Stanislava Plešingera, jejího otce a dědečka současného majitele. On byl potomkem Aloise Plešingera, zakladatele obchodu Sklo-porculán, jenž byl založen v roce 1894. Pan Stanislav v minulém režimu pracoval v jednom stavebním podniku. Na něm mě zaujalo jeho slušné a vstřícné vystupování a jednání typické pro první republiku. Tyto vlastnosti si osvojil od svého otce a celý život šel v jeho stopách, a patřil tak vždy mezi slušné a vstřícné lidi, i když bohužel pro něj, s puncem buržoazního synka.
Své obchody zhodnotili současní majitelé tak, že kdo znal původní stav, nevěřil vlastním očím, jaká je to proměna. Dali jim i nostalgický název – Tradice 1894, kavárna nese jméno Café interiér Tradice 1894. Celý komplex je rozdělen na kavárnu, obchody interiér, sklo-porcelán a kuchyňské potřeby. Dva z objektů sjednocují a určují zvláštní, netradiční výlohy, které ihned přivábí pozornost kolemjdoucích. Dalo by se říci, že nejen svým stylem, ale hlavně tím, jaká je věnována pozornost během celého roku jejich naaranžování. Tím doslova lákají vstoupit a přinejmenším alespoň se pokochat tou nádherou. Majitelka pak má neobyčejný vkus naaranžovat věci tak, že při výběru dárků nevíte, co si koupit dřív. A zvláště pak před vánocemi nebo velikonocemi jsou výlohy pastvou pro oči. V tomto čase na vás přímo z interiéru prodejny dýchnou vánoce, jako na mne minulý týden.
S obchůdkem interiérových předmětů je přímo propojena i kavárna, na naše poměry novátorské, ale ujalo se to hezky. /viz foto dole./ Zkusila jsem to, být v kavárně, odskočit si od kávy a vybrat si i zboží, které mne oslovilo. A tak jsem si domů přinesla nějakou drobnůstku a ještě dárek pro kamarádku. A když ještě k tomu máte příjemnou obsluhu. Obsluhu, která vás na každém kroku nesleduje, jako kdyby si myslela, že něco sbalíte, ale je připravena poradit, zodpovědět vaše dotazy. To je pro mě nevtíravá, příjemná vstřícnost obsluhy, kterou při nákupu preferuji. V obchůdku je velké množství věcí, a tak uvítáte, když obsluha poradí, že by se třeba hodilo to, či k tomu ještě toto, co třeba jste ani nezaznamenali, protože v omezeném prostoru je moc věcí a jedna hezčí jak druhá. Mám tyto věci ráda, ale přiznám se, že někdy nestačím vše pojmout. I když si nic nevyberete, nikdo na vás nehledí jak se říká skrz prsty, ale vyprovodí vás s úsměvem a se slovy „zase se brzy stavte, bude nové zboží, tak si možná vyberete“. I to je podle mě nejen filosofie obchodu, duch tradice, ale i úcta k zákazníkovi, který se do obchodu bude zase rád vracet.
Zařízení kavárny ve dvoře je ve vkusném stylu, poskytuje příjemné posezení v přízemí u baru nebo na dvorku, v patře uvnitř nebo na slunečné terase, nově také na předzahrádce na ulici před výlohami. U baru si vybíráte z nasvícených vitrín s čerstvými sladkými i slanými dobrůtkami a mnoha druhů kávy. Ta voní až na ulici, rovněž tak i z vlastní výrobny dortíků se line ta omamná vůně všech těch sladkých dobrot, kterým nelze odolat. Kavárna nemá chybu, k velké návštěvnosti přispívá příjemná obsluha, občasné večerní vystoupení hudebních skupin, které oživí celý interiér.
V obchodě sklo-porcelán vás uvítá nádherně upravená vánoční výloha. Otevřete dveře, vstoupíte a dýchne na vás atmosféra vánoc. Naaranžovaný velký vánoční stůl láká přímo se posadit a nechat se obsluhovat. Vitriny, mimochodem velmi precizně a vkusně vyrobené v mátové barvě, dávají vyniknout vystavenému zboží. Dnes, kdybych si zařizovala domácnost, to by byla paráda, ale asi bych nevěděla, co si vybrat dřív, protože je tam tolik krásného...
I v kuchyňských potřebách je již vánoční výzdoba ve výlohách a v interiéru. Vše pro kuchyň od maličkostí až po velké věci zde najdete v odpovídající kvalitě, s možností barevně vše sladit a i postupně dokoupit. Mám moc ráda měděné nádobí a doplňky, a tady je výběr skvělý.
Obchod Tradice získal ocenění v roce 2008 - 3.místo v celostátní soutěži prodejna roku, v roce 2009 už získal – 1. místo a k tomu i diplom za nejlepší exteriér. Ocenění určitě získal obchod právem, protože je to snad nejhezčí komplex obchodů, který je znám nejen ve městě, ale i v širém okolí.
Majitelům, kteří jsou mými přáteli, lze jen popřát, aby se jim v jejich snažení dařilo a měli stále hodně spokojených zákazníků.
Patří jim velký dík, že svými obchody a kavárnou přispěli k vyšší úrovni v daných oblastech podnikání v Kolíně a jeho okolí.
Pokud někdy zavítáte do města Kolína, navštivte tento komplex, budete příjemně překvapeni. Možná, že si i něco hezkého odvezete, minimálně si odpočinete v kavárně při dobré kávě, a k tomu ochutnáte něco dobrého, ať sladkého či slaného, nabídka vás nadchne a jistě i osloví..
Pošlete odkaz na tento článek
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině vyžaduje provedení na dentální chirurgii. Následovalo objednání se, nějaký…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři, vyzvednutí zásilky, čekání na servisního technika a večerní opětovné a…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne